Jsem certifikovaná koučka

Pomohu vám najít rovnováhu mezi prací a osobním životem

Zaměříme se na vaše silné stránky a společně je rozvineme.

Michaela Strihová

S čím vám pomůžu?

Koučink

Každý je expertem na vlastní život a sám sebe. Pomohu vám najít odpovědi a posílit váš vlastní potenciál v oblasti, kterou si momentálně řešíte.

Mentoring

Konzultace ráda kombinuji se sdílením osobních zkušeností z oblasti osobního rozvoje, businessu, přenastavování vzorců i překonávání zdravotních potíží.

Jak se domluvit s AI

Ukážu vám, jak s AI komunikovat tak, aby vám rozuměla. Naučím vás, jak ChatGPT přizpůsobit vašim potřebám a jak vám může ulehčit práci i život.

Sedneme si? Pojďme prohodit pár slov

Úvodní online konzultace trvá 30 minut a je zdarma.

Během prvního hovoru zjistíme, zda si rozumíme, což je pro spolupráci nejdůležitější. Můžeme se potkat i osobně kdekoliv v Moravskoslezském kraji. Primárně však pracuji online.

Kdo jsem

Můj příběhLinkedIn

Možná to znáte. Pracujete od nevidím do nevidím, nemáte čas vůbec na nic, natož na to, co by vás bavilo. Už ani nevíte, jak se mají vaši kamarádi, doma to vypadá jako po výbuchu a o tom, že byste stíhali dobře jíst nebo si vařit, se vám může jen zdát. Ale vlastně ani nemůže, protože moc nespíte.
A kdy naposledy jste si dopřáli čas jen sami pro sebe? 

Taky jsem to tak měla a málem mě to stálo život. Ráda bych se s vámi podělila o střípky z mého příběhu, kdy jsem zcela přišla o fyzické i psychické zdraví. Z dobře našlápnuté kariéry a velké samostatnosti jsem spadla na dno. Starali se o mě jako o malé dítě. Nakonec jsem se přes doslova krev, pot a slzy zvedla a postupně naučila svůj život žít jinak. Ale žádná procházka růžovým sadem to nebyla.

Kdysi jsem bývala obrovský pesimista a velmi výkonnostně zaměřená žena. Rovnováha mezi životem a prací pro mě vůbec neexistovala. Začala jsem jako stážistka v jedné korporátní firmě a šlapala jsem si to nahoru po kariérním žebříčku. Tehdy jsem vedla šílený život. Prací jsem trávila klidně 10 až 12 hodin denně a po večerech a víkendech jsem navíc studovala. Byla jsem tak spokojená, než mi došlo, že tohle asi nebude ta nejlepší cesta. 

První signál, že je něco špatně, se objevil už v mých 23 letech. Tehdy se ozvalo moje zdraví. Začalo to bolestivější menstruací a pak se celkem rychle ukázalo, že jde o něco vážnějšího. Objevily se příznaky nemoci zvané Endometrióza, což znamenalo podstoupit ne úplně jednoduchou operaci. 

Operace byla úspěšná, avšak velmi traumatická. Díky ní jsem sice měla od větších menstruačních bolestí na pár let pokoj, nicméně můj pohled na pracovní tempo to příliš nezměnilo. Pořád jsem přehnaně dřela. Ještě chvíli trvalo, než mi došlo, že mohu dělat něco smysluplnějšího, než pracovat do úmoru v korporátu. A proto jsem se později vydala cestou práce na živnost. 

Absolvovala jsem roční akreditovaný výcvik v somatickém koučinku a k tomu jsem pracovala na částečný úvazek v jednom startupu. Po pracovní stránce jsem cítila, že se realizuji dobře, nicméně zdraví se postupně ozývalo znovu. A to tak brutálně, že jsem musela podruhé pod skalpel. 

Bolesti tehdy trvaly více než 20 dní v měsíci a každá menstruace, zejména první týden, pro mě byla nesnesitelným peklem. Brala jsem obrovské množství kombinací různých léků proti bolesti. Aktivně jsem pátrala po příčinách, proč se endometrióza projevuje až tak drsně. Přestože jsem ukončila náročný vztah a zpomalila v práci, nikterak se mi neulevilo. 

Druhá operace byla ještě složitější, než se čekalo. Kombinace dvojité anestezie měla zřejmě za následek velké psychické problémy, které mě upoutaly na lůžko na psychiatrii. Já to však nevzdala. Zázračně rychle jsem se (v rámci možností) do pár měsíců zotavila a snažila jsem se vrátit do práce. Jenže velmi brzy se dostavily těžké deprese z toho, že už nemůžu žít život, jaký jsem žila předtím. 

Rok a půl od poslední operace jsem se začala naplno věnovat čistě a jen svému zdraví. Vracející se bolesti rostly na intenzitě a znovu mě házely do těžkých psychických stavů. Až jsem došla k rozhodnutí, že svoji nemoc chci vyřešit definitivně. Nadobro jsem opustila myšlenku mít děti a přesvědčila doktory, aby mi vzali dělohu. 

Nakonec jsem skončila nejen bez dělohy, ale také bez vaječníků, bez kusu střeva, a kvůli dalším akutním komplikacím, i opakovaně na operačním stole. Nebylo mi ještě ani 32 a už podruhé mi šlo vážně o život. Už jsem ani žít nechtěla, ale naštěstí jsem sebrala poslední zbytky sil a vrátila se zpět do života. Tohle utrpení obrovských fyzických i psychických bolestí trvalo celkem 5 dlouhých let. Spolu s nespočtem situací, které člověk doufá, že v životě nikdy nezažije. 

Po více než roce od všech operací jsem se postupně dala dohromady. Na vlastní kůži jsem konečně pochopila význam toho, co všichni čteme v moudrých knihách a posloucháme na chytrých přednáškách, ale žít to umíme málokdy: 

  • že je důležité být pro sebe opravdu na 1. místě;
  • že externí výkon není to jediné, co nás definuje;
  • že rychlý posun po kariérním žebříčku není nutně lepší než pozvolná práce na sobě, která mě posune v životě mnohem dál;
  • že je zásadní si vážit maličkých každodenních radostí;
  • že společenské postavení a to, co si o nás kdo myslí, není to nejdůležitější v životě;
  • že je velmi důležité mít rovnováhu mezi životem a prací;
  • že chci postupně překonat spoustu špatných limitujících vzorců naučených v dětství;
  • že mám kolem sebe hodně úžasných lidí (z řad rodiny i přátel), kteří mi byli po celou dobu velkou oporou a já s nimi vztahy ještě více prohloubila;
  • a v neposlední řadě, že je důležité být vděčný za to, co člověk má „teď a tady”.

I přes svůj perfekcionismus jsem si uvědomila, že dokonalý život v podstatě neexistuje. Čekat na „cokoliv” nemá smysl a je důležité se soustředit na to, co je skvělé už dnes.